Děti v dnešní době umí zlobit, a to asi každý z nás pociťuje. Je to nejspíše dáno výchovou a základním chováním. V důsledku dnešní civilizace, používání moderních technologií a tak dále, je omezena lidská fantazie a v důsledku toho i emoce, jako je radost a strach. Z televize na nás totiž tyto emoce prýští stále v nahodilém sledu. Pokud však nejmenší generace vyrůstá v takovém prostředí, chybí jí zákonitě právě pocity strachu, viny, a radosti, vše se jim jaksi slévá dohromady a nejsou schopni tak rozlišit, co je vlastně co. Pokud si vzpomenete na své dětství, jistě jste byly odkázáni na spoustu vlastních představ a zážitků. Ještě silněji to pak měli vaše rodiče a prarodiče. Byla totiž doba, kdy na vše bylo nějaké strašidlo. Vzpomenete si na některé z nich?
Polednice:
stará a špinavá nahrbená postava, děsivého vzezření, která rdousila, nebo odnášela zlobivce, kteří nechtěli jíst u oběda, s jídlem, nebo při jeho přípravě zlobili. Dnes ji však mládež zná maximálně z Erbenovy „Kytice“, nebo ze stejnojmenného filmu, kde ji dokonale ztvárnil český herec Bolek Polívka.
Klekánice:
Ta se „objevovala“ s odbíjením večerního klekání a odnášela děti, které ještě byly venku. Byla vysoká, zahalená a nosila s sebou pytel. Její shrbená postava se pak ohýbala o dřevěnou sukovitou hůl, spíše větev. Pochopitelně že ji nikdy nikdo neviděl, ale děti doopravdy necourali do pozdních večerů po venku.
Čerti:
Ty zná každý, objevují se pátého prosince každý rok v doprovodu andělů a Mikuláše. Jedná se snad o poslední strašidla, která v naší kultuře aktivně zůstala. Těm, kdo nebyli hodní roznášejí uhlí, mrkev a brambory a případně je také s sebou odnášej0í v pytlích do pekla. Poznáte je již z dálky podle typického rámusu řetězů a také podle hlasitého blllll.
Barbucha:
toto strašidlo není tak známé, jako všechna předchozí. Přesto o něm každý slyšel alespoň ve večerníčku Kubula a Kuba Kubikula. Jedná se o černého kouřovitého tvora, který straší tam, kde nechtějí děti spát po obědě.
Kterými strašidly děsily vás a kterými děsíte vy?